Vrchol Ben Nevis

Vylézt na nejvyšší horu Skotska uprostřed zimy nemusí být vůbec jednoduché. Koncem února je na vrcholcích spousta sněhu a hodně ostře fouká. My ze stanem v baťohu stoupáme na místo letního tábořiště, kde v tuto roční dobu nečekáme ani nohu. Překvapují nás ale davy lidí, které potkáváme a v táboře náspak vítá asi sto horolezců, kteří si zde zkouší lezení po ledopádech.

To nás samozřejmě poněkud znejistí a tak ráno volíme nejjednodušší přístupovou cestu hezky po pěšince. Kus pod vrcholem se pěšinka mění v ledovou nakloněnou plochu a my opět potkáváme horolezce s mačkami a cepíny. Po čtyřech sedrápeme dál. Na vrchol se dostáváme až po ujištění dalších dvou bláznů, kteří v teniskách sbíhají proti nám a tvrdí, že nejhorší úsek již máme za sebou adolů to není vůbec problém. A měli pravdu. Cestou zpět pak potkáváme další turisty, kteří nepřespávali v kampu a tak se k vrcholu dostávají až po poledni.