Dakar
...město kam se jezdí
)
)
)
)
V té malé části černé Afriky, kterou se nám podařilo navštívit je Dakar první místo, které připomíná město evropského typu. Domy, ulice, obchody, restaurace. To vše už jsme pěkných pár týdnů neviděli. Levné ubytování v centru hned vedle Náměstí Nezávislosti není problém. Šachovnicové uspořádání bloků vytváří pocit jednoduché orientace, který ale dokáže pořádně klamat. Pláž je lemovaná luxusními podniky jako vystřiženými z filmů o Bondovi a není vůbec daleko. Jen ti lidé by nemuseli být tak dotěrní. Každý vandrák na ulici tvrdí, že hned vedle v ulici vlastní velkou fabriku na cokoliv a že se tam určitě musíme jít podívat. Ne hned nakupovat, stačí se mrknou, to je zdarma. Bylo by, kdyby pak vandrák nebyl dost naštvaný, že si opravdu nic nekupujeme a nebo že sním fakt nechceme jít. Ale to už je tu další a další. Prakticky se nedá projít. Můžete se na ně rozčilovat a nebo jim hodně ošklivěn nadávat, ale to jen povzbudí někoho dalšího, aby vám zdlouhavě vysvětloval, že místní jsou fakt hrozní a že on nám jako rozumí. Tak proč tedy nechceme jít do té jeho fabriky? A proč si jako fotíš autobusy jen tak bez povolení? To mi naval pár Eur a bude to fajn. Uff. Tak proto jsou asi hotely v centru tak levné, pár ulic dál a je relativně klid.
)
)
Když jsme opouštěli marockou Saharu, vyprávěl mi jeden mladý Libanonec zasvěceně, že až budeme v Senegalu, že uvidíme, jak místní lidé strašně tvrdě pracují a že proto musí jíst hodně ryb, aby byli dost silní a aby to vůbec vydrželi. Vzpomínám na něj už od hranic a kdykoliv se na některého Senegalce podívám, a vidím jak je v pohodě a jak je cool, když celý den postává na rohu ulice ve značkovým ohozu a kecá s každým dalším kdo jde okolo, musím se smát.
)
)
)