Kavkaz 2003
...cesta kolem Černého moře z léta 2003
Původní idea této cesty byla objet Černé moře. Plán se ale neustále vyvíjel a nakonec se proměnil ve výlet do Gruzie se zpáteční cestou přes Rusko. Tlačil nás čas, finance i vízové povinnosti zemí jako je Rusko, či Ukrajina.
Ve zkratce...
Začátek cesty byl opět v Istanbulu, kam jsme se dopravili autobusem
a vlakem. V Turecku to přeci jenom už dostatečně známe a tak jsme
si ušetřili kulturní šok, který by nás čekal, kdybychom začínali
v Rusku. V Istanbulu jsme si odpočinuli před cestou a pak jsme
se vydali Tureckem na východ. V plánu bylo alespoň jedno zajímavé
místo, které jsme ještě neznali. Zvolili jsme si sopku Nemrut Dagi
a rozhodně jsme menší zajížďky nelitovali. Tranzitní víza nás ale
tlačila a tak jsme museli Turecko do sedmi dnů opustit.
Fotografie z cesty na Kavkaz
To se nám podařilo a navečer sedmého dne jsme překročili gruzínské hranice. Následovalo úplně nové prostředí, vzdáleně připomínající Čechy z dob komunismu - žigulíky, ruština, rozbité silnice, neupravené ale příjemně vypadající domky, zeleň, lesy. Využili jsme noční spoj vlakem do hlavního města Tbilisi. Nyní jsme nastartovali režim, že navštívíme alespoň jeden klášter denně. A začali jsme velice úspěšně ve městě Mtskheta, kde jsme měli sraz se skupinkou spolužáků. Oni vyjeli o dva týdny dříve a měli podobný program. Vyměnili jsme si zkušenosti a zážitky a jeli jsme zase dál každý svou cestou. Skupinka dvě na jih do Arménie, my zase na sever ke Kazbeku. U této nádherné hory jsme strávili dalších pár dní.
Vrátili jsme se zpět do Tbilisi, a začali se rozhlížet po prodlužování víz. V tom jsme potkali chlapíka, co si nás pamatoval z hranic a začal neuvěřitelný týden. Nejdříve jsme byli hoštěni jídlem a pitím ve Tbilisi a pak jsme se všichni společně přesunuli do Kakhetie, kde se o nás pár dní starala báječná rodinka. Součástí byl výlet po okolí a hodně velké večerní pařby.
Dalším cílem byla polopouštní oblast David Gareji, pak jsme si vyzvedli pasy s prodlouženými vízy a směřovali na jihozápad. Dokodrcali jsme se do Akhalkalaki a udělali si pěší výlet do údolí s řekou Mtkvari a skalními kláštery Vardzia. Našli jsme neuvěřitelně bizardní minerální prameny a přesunuli jsme se zpět do Akhaltsikhe. Plán vidět alespoň jeden klášter denně jsme splnili během následujících dvou dnů, v Sapaře a Zarzmě.
Poté jsme se přesunuli do Batumi, což je město u Černého moře a začali čekat na loď do Ruska. Zároveň nás opustila Markéta, protože musela být doma o něco dříve než my. Vrátila se busem do Istanbulu, kde se setkala se zbytky druhé skupiny a zdárně dojela.
My jsme nyní již pouze v šesti pokračovali lodí do ruské Sochi. Rusko se nám zde představilo v neuvěřitelně komerční podobě, která nemá obdoby. Dlouho jsme se nezdrželi a během dvou dnů jsme vlakem dorazili do Moskvy.
V Moskvě jsme měli problémy s ubytováním, respektive s cenami, neb peníze nám už prakticky došly. První noc jsme strávili na nádraží a na druhou si našli nejlevnější bábušku. Vzhledem k tomu, že Moskva nepatří mezi nejkrásnější města, nic nás nenutilo zde pobývat déle a tak jsme se přesunuli do poslední zastávky na naší cestě, do Petrohradu.
Přivítala nás větší zima, než jsme čekali, ale najali jsme si příjemný byt v centru města a nic nám nescházelo. Jedině peníze, museli jsme vyzkoušet jak fungují bankomaty v cizině. Naštěstí dobře a tak jsme měli na vlak domů.
Účastníci: Stálá skupinka - Tomáš, Jirka a já a s námi jeli Honza, Markéta, Maruška a Katka.Souhrn…
Celý výlet trval 39dní a vyšel mě na 20600Kč. Z čehož 2150 jsem zaplatil v Čechách za autobus a víza do Turecka (podmínky se změnily), 2680Kč stálo vízum do Ruska s pozváním, na cestu jsem si vzal 420$ a cca 3200Kč jsem vybral z bankomatů v Rusku. Po cestě jsme si dvakrát kupovali gruzínské vízum, které celkem přišlo na dalších 100$. Víza a registrace v Rusku tak činily třetinu nákladů na cestu.







