Nouadhibou
...ryby, vraky lodí a expres se železnou rudou
Noadhibou je jako válka, říká Francouz, který nás sem veze českou oktávií z hranice, nic hezkého jen odpadky a špína. Noadhibou je pekelná díra posetá vraky lodí, čtu v časopisu a jsem celkem zvědav co nám toto hraniční město na konci Mauritánie na 60km dlouhém poloostrově připraví za překvapení.
Je to kulturní šok z černé Afriky jsou to nepřátelské pohledy na fotoaparát vyndaný z batohu a je to nemožnost zorientovat se. Stále hledáme něco jako centrum a chvíli nám trvá si uvědomit, že tu prostě nic takového není. Jen pár ulic v závějích písku a slumy táhnoucí se do nekonečna na jedné straně města a pláže na druhé. Pláž je domovem rybářů, kteří zde bydlí a pracují zároveň. Smrad zdechlých ryb se mísí se smradem sušených ryb. Moře je zde extrémně bohaté na ryby.
Rybáři vyjíždějí v krásných malovaných pirogách na moře a vracejí se s nákladem zpět. Další vykládají ryby v přenoskách a třídí je dle velikosti. Tržiště je hned za rohem. Vše by vypadalo idylicky, nebýt všude okolo rezivějících vraků velkých nákladních lodí táhnoucích se podél celého zálivu. Celý dojem je apokaliptický. Policajt mě ujišťuje, že zde fotit smím jedině s povolením, které nemám a jentak nezískám. Mám štěstí, že mi nemaže těch pár snímků co jsem stihl udělat, než přišel.
V Noadhibou je ještě jedna prazvláštní věc. Končí zde legendární vlak na železnou rudu - Iron Ore express, neboli Zuerat train, který přiváží rudu z nitra sahary do nákladního přístavu za městem. Vlak je údajně nejdelší na světě a jeho koleje se táhnou pískem podél hranice se Západní saharou. Vlak přepravuje také pasažéry v jednom jediném vagonu na konci vlaku anebo na kterémkoliv z nákladních vagonů zadarmo. Nádraží je malá opuštěná budka plná hmyzu a much 5km za městem. Vlak za jízdy zvedá písek a práší tak silně, že se zde nedá dýchat jinak než pod šátkem. Kupé je vybydlené a všechny měkké části jsou rozebrány. I tak je to jediná cesta na východ přes zastávku Choum do Átaru a Chinguetti.














