Fés
...medína, kde se zastavil čas
Město Fés se může chlubit jedním z největších dochovaných starých měst na světe. Starému městu se říká Medina a spolu s Damaškem, Káhirou a městem Marakesh se jedná o největší Mediny na světe. Medína není staré město, jak bychom si představovali v Evropě, tedy výstavní domy a pyšně se tyčící paláce do ulic a náměstí. Medína vypadá přesně naopak. Ulice jsou jedna jako druhá a z domů není na obdiv nic kromě vstupního portálu. Zdi jsou nahrubo oplácány hlínou a jen pár oblouků ztuží bloky domů, aby nepopadali do úzkých ulic hluboko pod nimi.
Ulice jsou anonymní a nebýt pár popisků a vysoko se tyčících minaretů, bylo by jen málo orientačních bodů. Ulice jsou navíc úzké, místy se stěží vyhnou dva osli a velmi často jsou slepé. Slepenec města neumožňuje plýtvat drahocenným prostorem a větší ulice jsou proto výhradně využívány jako súky, tedy tržiště, které tvoří hlavní tahy mezi městskými branami. Medína je obehnaná kolem dokola dochovanými hradbami, do kterých vede z každé strany několik bran. Ulice jsou úzké a příkré, takže auta ani motorky neprojedou. Zásobování se stále provádí pomocí oslů a koní, kterým se na kopyta lepí speciální gumové podkovy, aby jim neprokluzovali nohy.
Procházející návštěvník se může kochat nanejvýš krásami zboží nacházející se v nekonečných ulicích súků, kde protisluněční zakrytí znemožňuje sledovat minarety nad hlavami. Nanejvýš může zabloudit do některých z mnoha slepých ulic a obtížně hledat cestu labyrintem zpět.
Arabská a blízkovýchodní mentalita totiž velí vše krásné schovat do soukromí za zavřené portály, aby náhodný kolemjdoucí nic neviděl. Když je ale pozván do jakéhokoliv z domů, který je téměř vždy atriového typu s vysokým a nádherně zdobeným dvorem z fantastických dlaždiček, zůstávají mu ústa dokořán. Nádherná výzdoba a jednoduché a funkční dispozice tvoří z téměř každého obydlí mistrovské dílo. Ať už se jedná o honosně zdobené sklady koberců, kde prodavači v klidu posedávají na hromadách luxusního zboží, nebo o restauraci či čajovnu pro turisty.
Opravdickými architektonickými skvosty samozřejmě jsou mešity a medresy. Mešity jsou bohužel v celém Maroku přístupné pouze Muslimům, a většině Evropanům zbývá než obdivovat alespoň nádherné medresy a zahrady. Výzdoba je dokonalá a celé atrium je pokryté kombinací jemné štukové výzdoby, keramické mozaiky a umně opracovaného tmavého dřeva. Dojem často umocňují odrazy ve fontáně uprostřed. Kolem jsou učebny a místnosti pro ubytování studentů. Na medresu někdy navazuje přímo mešita s minaretem. Marocké minarety jsou typické čtvercovitým tvarem s ustupujícím horním podlažím. Zpěv muezina je melodický a jemný v porovnání s blízkovýchodními státy.
Co tvoří unikátnost Medíny není jen architektura a dochované hradby. Je to způsob života samotný. Co se v medíně na súku prodává, to se také v medíně vyrobí. A platí to pro všechno snad kromě plastových doplňků. Kolem je proto plno dílniček, kde je možné pozorovat výrobu jakéhokoliv zboží. A tak při pozornějším bloudění ulicemi člověk narazí na truhláře, tepce, pasíře, ševce, kováře, malíře, pekaře, atd... Klidně se můžete zaměřit například na místní oblíbené kožené trepky a jít krok za krokem jejich vzniku až dojdete k barvířům kůže a obchodníky s kožešinami. Stejně tak lze vysledovat výrobu marockých lampiček, veškerých možných ozdob, látek, oděvů, nábytku....
Jedněmi z unikátních míst ve Fésu jsou místní barvírny kůže. Jedná se o rozsáhlejší dvorky sevřené mezi vysoké budovy, ve kterých jsou vybudovány nádoby na barvy. Při pozorování ze střechy to vypadá jako obrovská paleta s akvarelovými barvami, po které pobíhají trpaslíčci a přendávají hromady kůží z jedné nádoby do druhé. Kolem se točí ohromné bubny, ve kterých se již hotové kůže máchají a pak se suší na střechách okolních domů. Barvení kůže není úplně jednoduchá záležitost a je potřeba vyvinout jisté úsilí, aby barva na kůži vůbec chytla. Do barviv se proto přidává směs přírodního amoniaku, který se vyrábí z holubího trusu, a tak díky specifickému odéru barvírnu poznáte ještě dřív než k ní dojdete.
Mezi další kouzelná místa marockým měst patří beze sporu budovy hamámů, tedy lázní. Jedná se o něco mezi veřejnou umývárnou a saunou. Vstupní hala nebývá tak ohromující jako hamámy na blízkém východě, o to autentičtější je život uvnitř. Kde každá z místností o různých teplotách je plná lidí relaxujících v páře. Pro neznalého turistu je samozřejmě velké zpestření místní masáž, kdy vás šlachovitý stařík hodí na tvrdou kamennou podlahu, aby z vás sedřel kůži. Většina Hamámů má otevírací hodiny prostřídané pro muže a ženy a protože uvnitř potkáte především místní lidi, smíšené láznění je vyloučeno.






















