Dakhla
...cesta západní Saharou
Na konci poloostrova na konci světa. Malé město uprostřed písku omývané vodou Atlantiku a malého teplého zálivu. V samotném městě není nic zajímavého, ale je to jeho poloha, která jej činí nezbytným pro zastávku. 400km od Mauretánie je nejbližším městem od hranic a je dobré zde zastavit minimálně na noc. Anebo aby jste zjistili, že bez víz se do Mauretánie nedostanete a že se musíte vrátit 2000km na sever do Rabatu.
)
)
)
)
Krajina kolem je neutěšená pustina. Nic co by stálo za zmínku, jen rovina pokrytá prachem a páskem bez dun a bez nejmenších terénních zlomů. 1200km na sever jen tři města stejného významu jako Dakhla a hodiny a hodiny nekonečné prázdné krajiny. Sem tam jako zázrak se pase velbloud na trsu bodláčí. Cesta místy jede podél Atlantiku. Poušť přechází přímo do moře, žádný zelený pás či terénní zlom. Pouze několikametrový útes tvořený z hlíny a písku. Tisíc kilometrů táhnoucí se písečná pláž. Ohromné vlny. Kolem obydlí nekonečný smrad zdechlých ryb. To je obraz země, zvané Západní Sahara. Země, kterou Španělé opustili v polovině sedmdesátých let a než si stihla vytvořit vlastní stát byla obsazena Marokem a Mauretánií.
Hranice je 400km daleko. Cesta je dobrá. Končí několika malými budkami s pohraničníky. Dále následuje země nikoho. 3km široký zaminovaný pás bez jakékoliv silnice, kde si auta musí hledat svojí cestu aby projeli mezi hromady kamení. A s nimi samozřejmě samozvaní průvodci, kteří znají zaručenou cestu.