Cesta do Assámu

Cesta dál na východ je opět náročná. Stavíme v horské stanici v Miriku, kde jsou příjemné cypřišové háje kolem jezera. Přestupujeme několikrát a pomalu se učíme, jak získat lepší místa v autobusu nebo v džípu. Zkoušíme štěstí a zastavujeme se v městečku Jaigon u Bhútánských hranic. Náš průvodce píše o možnosti navštívit tuto horskou zemi alespoň na jeden den bez víza, které je jinak velmi nákladné a obtížně získatelné. Bohužel s konečnou platností zjišťujeme, že tato možnost již řadu let neplatí a jediná příležitost, jak alespoň trochu okusit bhútánskou kulturu, je navštívit jednu z místních restaurací. Dostáváme chilli papričky vařené ve smetanové omáčce a velmi si pochutnáváme.

Krajina je již od Kalkaty úplně jiná než ve střední Indii podél Gangy. Jakási polopoušť kolem Dillí se postupně proměnila v nefalšovanou tropickou vegetaci. Všude je voda, palmy všech druhů, banánovníky, červeně kvetoucí stromy a hlavně naprosto neznámé ovoce a zelenina. Je tu hodně věcí co obdivovat.