Cesta do hor je velmi zajímavá, neustále se mění vegetace. Někde kaktus, jinde borovice nebo obří Juky dosahujících bez problémů výšky pěti metrů. Do Joshimatu dorážíme po 17ti hodin náročné jízdy, kdy autobus musel šplhat klikatými uličkami nad bezedným údolím. Zjišťujeme jak snadné je roztlačit indický bus do kopce a po několika potyčkách na ulici se dostáváme do startovního městečka našeho malého treku

Do hor je potřeba speciální povolení a je nutné s sebou mít průvodce. Tak to alespoň vyžadují úřady, ale prakticky je dodržování dobrovolné. Průvodce jsme našli velmi snadno. Starší chlápek, horal, tibetského vzhledu se nabídl, že s námi půjde a hned nám sestavil rozumný plán cesty za rozumnou cenu. Rázně nám vysvětlil, že on je zvyklý v horách snadno přežívat a šel si nakoupit zásoby v podobě dvou polévek Magi a nějakých oříšků. Moc sympatický člověk. Navíc musel sehnat a nést ohromný karosenový vařič se zásobou benzínu, protože cokoliv kompaktnějšího ve městě nešlo sehnat.

Joshi Pal, jak se náš průvodce kumaonskými vrchy jmenuje, pomohl vyřídit potřebná povolení a druhý den ráno vyrážíme do vesnice Auli ve výšce 3000m nad mořem. Je příjemné počasí. Celý den na nás pokukuje 7mi tisícová hora Dunagiri tyčící se nad protějším údolím a občas vykoukne i nějaká její sousedka. Máme štěstí, minulý týden prý pršelo v jednom kuse.

Celý den putujeme ve výšce kolem 3800m nad mořem a divíme se jak zelená krajina v takové výšce může být. V našich vegetačních podmínkách by taková výška znamenala chůzi po kamení a ledu, zde jsme tak akorát na hranici lesů a ohromných rododendronových porostů. Procházíme po rozkvetlých loukách a necháváme si vysvětlit, k čemu je jaká květina dobrá. Překvapuje nás čaj z tisové kůry a obdivujeme ohromné zmijovníky, které jsou doslova na každém rohu.

První večer se ubytováváme v příjemném kempu v lese, rozděláváme oheň a pozorujeme, jak si mraky hrají s horskými štíty před námi. Čekáme, jestli se ukáže místní "královna" jménem Nanda Devi, po které je pojmenován národní park.