Dorazili jsme do cíle. Ubytovna či tábořiště uprostřed parku nad řekou, která se táhne širokým travnatým údolím. Všude kolem lesy. Cestou jsme viděli několik ohromných varanů a tak jsme zvědaví, jestli se poštěstí se slonem. Koukáme dolu k řece a zjišťujeme, že se tam hned dva pasou. Chvíli přemýšlíme, jestli jsou místní nebo divocí a pak v dálce vidíme přicházet další. Ti první dva jsou skutečně místní, nejsou přivázaní a až bude potřeba, někdo pro ně dojde a přivede je. V dálce se ale z lesa objevuje celá skupina slonů.

Snažím se rezervovat sloní safari, tedy jízdu parkem na slonovi. Nenechávám se odbýt a po vytrvalém a opakovaném vyptávání se dostávám na pořadník jako třetí. Sloni tu jsou čtyři a tak to považuji za perfektní výsledek, zvláště když náš šofér se tváří, že by ho nevzbudil ani výbuch granátu.

Před pátou se vyráží. Nasedáme na hřbet slona a pomalou houpavou chůzí vyrážíme do údolí. Naše slonice si spokojeně vykračuje a pořád něco trhá chobotem. Je to báječný pocit. Během odpoledne se na louce objevily další čtyři skupiny divokých slonů směřujících směrem k řece. Odhadujeme, že kolem nás běhá kolem stovky divokých slonů. Je to nádherný zážitek. Večer krmíme naší slonici a necháváme si ukázat čerstvé úlovky tygra na kameře jednoho z návštěvníků.

Ráno vstáváme děsně brzy a ještě za soumraku jedeme na druhé safari džípem. Řidič se už ze svého stavu vyspal a cesta je celkem bezpečná. Hned za vesnicí narážíme na další slony. Asi se vracejí po ránu do lesa. Jsou přímo před námi. Klidně přejdou ulici a my jedeme dál. Sloni jsou velmi nebezpeční a platí pravidlo, že se k nim návštěvník nesmí příliš přibližovat, a tak jediný způsob jak se k nim dostat blíže je čekat až sami přijdou. Výlet za slony se podařil. Tygra jsme sice neviděli, ale rozhodně nám to nevadilo.