Plavba do Khulny

Plavba na raketě začíná pěknou lapálií. Hned po rozjezdu, při manévrování z přístavu se srážíme s ohromnou nákladní lodí. Zvláštní je, že jsme snad jediní překvapení pasažéři. Ostatní pochopili, že k srážce dojde o mnoho dříve a schovali se na druhé straně lodi. My jako blázni koukáme co se bude dít a do poslední chvíle nevěříme, že by se tak velké lodě mohli srazit. Holt naivní Evropané. Nakonec se schováváme v chodbičce vedoucí na druhou stranu a prásk! Loď naštěstí plula hodně pomalu, ale přesto dokázala vyhnout nosníky naší paluby a střechu o půl metru. Nic vážnějšího se nestalo, kapitáni si chvíli nadávají a jede se dál. My jsme bohatší o nevšední zážitek a čteme v našem průvodci něco o statistice Bangladéše, coby země s nejčastějšími lodními nehodami na světě.

Další den trávíme na palubě lodi. Střídavě pozorujeme života na řece, občas se pohádáme s lidmi ze sousední kajuty. Kapitán se o nás stará, každou chvíli nabízí něco k jídlu. Víme že cena není nejlevnější, ale dáváme si. K večeru se dostáváme na palubu první třídy, kde sedíme úplně na špičce lodi a pozorujeme místní plochou krajinu.

Bangladéš mohu vřele doporučit. Je to země, kde se zastavil čas. Každý detail je zajímavý a děsně fotogenický. Není tu téměř žádná památka, žádné hory, žádná významná místa. Ale je tu něco, co každý cestovatel očekává v podobných zemích. Nefalšovaná orientální atmosféra, nezkažená davovou ani individuální turistikou, s doslova objevitelským nádechem.