Kalkata orientální
Své jméno Kalkata zdědila od bohyně Kálí. Ta má svůj chrám nedaleko od centra a jedná se o jedno z nejdůležitějších poutních míst západního Bengálu. Je to pravý Indický chrám. Davy lidí, spousta barev, žebráci, živé oběti, prodavači květin a různých jiných předmětů, kterým Evropan nemá šanci rozumět. Dovnitř chrámu se nedostáváme, fronta věřících je příliš dlouhá a nabídku uplatit místního mnicha odmítáme. Pozorujeme pestrý život okolo, noblesu s jakou květináři rovnají a váži květiny na ohromné stoly svých obchůdků. Sedí pak mezi a hlasitě prodávají. Prodavač barev váží přesné množství na jednoduché kyvadlové váze z provázků a svatý muž za mírný poplatek uvazuje nad vstup každého domu svázané papričky s citrusy, fungující jako jakýsi dobrý duch ochraňující lidi uvnitř.

Kalkata v pohybu
Právě nasedáme do taxíku, když se dočítáme v našem průvodci, že Kalkata je město s nejčastějšími dopravními nehodami v Indii. V tom do nás napere někdo ze zadu. Než se stačíme rozkoukat a náš šofér ubalit svojí dnešní první cigaretu, napereme to my do taxíka parkujícího před námi. To řidiče nijak neznervózní a dál řídí jednou rukou. Při komplikovaném zapálení cigarety další srážku na poslední chvíli vybírá. Noříme se do centra města. Jediný most, který je pýchou Kalkaty a hlavně britských koloniálních inženýrů je přeplněn, že by neprošel ani pěší. Rikši sem nesmí, že jsou prý moc pomalé. Dopravní pravidla jsou nad naše chápání. Tudy jsme přeci ráno jeli v protisměru, jakto že se to odpoledně změnilo? Velmi dynamické město. V centru nacházíme jedno z posledních míst na světě, kde stále fungují lidské rikši. Tedy jakési kočáry tažené lidmi běhajícími v laciných trepkách případně rovnou bosi po rozpáleném asfaltu. Tímto dopravním prostředkem se necestuje daleko, ale při monzunech, kdy jsou ulice často až po pás plné vody, jsou jediným a také velmi vyhledávaným způsobem dopravy v této čtvrti.

Kalkata děsivá
Další místo jako z hororu. Procházíme novým tržištěm, kousek za turisty vyhledávanou Sudder street. Hromady látek a oděvů náhle přehluší zápach masa. To by ještě v Indii nebylo nic neobvyklého, ale zápach velmi rychle sílí a navíc se ozývá ohlušující krákání havranů. Nechápeme kam jsme se to dostali. Ohromná budova s krásnými krovy a litinovými sloupy slouží jako masna zásobující centrum města. Špalky na kterých stovky Indů porcuje maso, které visí všude kolem nás. Psy a kočky běhají mezi a odnášejí si zbytky. A v krovu bydlí hejno velikých havranů. Poletují kolem nás a ozobávají, co kočky neodnesou. Napadá nás jediné - Hitchcock. Poté nám již jídelny v chudších čtvrtích kolem gangy připadají celkem nenápadně.

Kalkata kosmopolitní
Není pravda, že Kalkata je děsivé nebo příšerně chudé město. Vystavěná je na britských urbanistických základech. Široké ulice jsou lemované stromy. Dominanta mostu a Viktoriina monumentu. Velké bulváry a zelené plochy. Vítají nás luxusní knihkupectví a klimatizované restaurace. Banka stojí na každém rohu a město působí celkově o mnoho čistěji než staré Dillí. A my jsme opět mile překvapeni. Pověst nejchudšího města, která Kalkatu předchází, rozhodně není pravdivá.