Gwalior

Opouštíme takzvaný zlatý trojúhelník, vymezený městy Dillí, Ágra a Jaipur, nejnavštěvovanější místa Indie a vystupujeme na zastávce Gwalior. Zajímá nás místní pevnost. Vedro dovoluje jít na průzkum až po čtvrté hodině a i tak se těžko leze na kopec. Pomalu si zvykáme na indická měřítka. Pevnost 3km x 1km není zastak moc.

Procházíme komnaty paláce obdivujeme důmyslné dvojité zdivo proti horku a bloudíme sklepením. Kdo měl rád hru Prince of Persia, ten by si zde našel své. Trojrozměrné bludiště nám dalo chvíli práce, než jsme se našli. Ohromné sklepní prostory plné netopýrů, propadla schody a různé zkratky vedoucí do velmi povedených smyček. Škoda že jsme nevzali čelovky.

Pevnost opouštíme po setmění a bereme rikšu do hotelu, dáváme příjemnou večeři a hovoříme s nepříjemným bývalým vojákem, zkoušíme první indické pivo a jdeme spát. To se ale nedaří. 50ti stupňové vedro z odpoledne nyní sálá z naakumulovaných zdí našeho pokoje. Vyvětrat se to nedá. Inspirován místními zvyky, polevám podlahu vodou a vytvářím téměř jezero. Máčím zdi, postele, povlečení oblékám mokré prádlo a zapínám větrák na plné obrátky, až přehlušuje děsný hluk z ulice. Usínáme jenom velmi pozvolna.