Guwahati

Úspěšně se dostáváme do Guwahatí, hlavního město Assámu postaveného na březích posvátné řeky Brahmaputry. Vystoupení z vlaku je velmi nepříjemné. Špína a smrad stoky kolem nádraží jsou na nás příliš. Cestu z nástupiště hledáme několik desítek minut. Těžko se nám hledá hotel. Téměř nikde neberou cizince. Volný pokoj až ve čtvrtém podlaží. Elektřina nejde, výtah nejezdí. Za oknem děsný rámus generátorů a uvnitř několik ještěrek. Recepční mi nadává, že se zapisuji nečitelně a neanglicky. Knihu mu vracím zcela propocenou. Přichází první velká cestovatelská krize. Vše nám připadá natolik hrozné a špinavé, že nejsme schopni najít jediné místo, kde bychom se najedli. Vzdáváme a jdeme spát. Ráno moudřejší večera.

Vstáváme po páté. Chceme využít ranního chladu. Po deváté hodině teplota přesáhne 40stupňů a je lepší se někam schovat. Jdeme se podívat k řece. Město se nám zdá být o mnoho čistší a zajímavější než včera a krize se pomalu vytracuje. Brahmaputra je ohromná místy až 3km široká řeka. Hodně rychle proudí a je překvapivě čistá. Pozorujeme hladinu a ostrůvky v dáli. Dáváme ranní čaj, když spatříme prvního sladkovodního delfína. Jsme hodně překvapeni, nevěřili jsme, že jich tu bude tolik. Během pár hodin jsme viděli vyskočit asi pět kousků.

Chceme se dostat na ostrov s chrámem. Přístaviště je ale prázdné. Prodavač čaje tvrdí něco o osmé hodině, tak se procházíme podél řeky. Město má zvláštní až mystickou atmosféru. Pravděpodobně to bude tím, že je nám zde vše hodně neznáme. Lidé na nás nehledí divně, vlastně si nás příliš nevšímají. Procházíme místní ghaty a obchody s květinami.

Necháváme si rozlousknout čerstvé kokosy, které se prodávají na každém rohu. Kolem osmé hodiny se vracíme k přístavišti, kde se stále nic neděje. Lidé zmateně přicházejí a odcházejí. Někteří čekají s námi a ujišťují nás, že loď určitě pojede. Nikomu nerozumíme. Kolem jedenácté se jeden s čekajících zvedá. Jde nastartovat loď a jede se. Ostrovní chrám je pro nás opět plný tajemství. Můžeme vstoupit až úplně dovnitř a pozorovat hindské rituály a modlitby. Škoda že netušíme význam. Zběžně procházíme ostrov a další loďkou jedeme zpět na břeh řeky. Opět nás překvapuje jakým proudem tak mohutná řeka teče. Loďka má celkem problémy se s ním vyrovnat. Obědváme v restauraci na břehu a vyhlížíme další delfíny. Vracíme se k hotelu a vyjednáváme si odvoz džípem do hor.

Abych se přiznal, kdybych měl jmenovat co v Guwahati stojí za návštěvu, nic by mě nenapadlo. Přesto toto město zůstává svou atmosférou jedním z nejzajímavějších míst naší cesty.