Dháka a lodě

První věc, čeho si cizinec v Bangladéši všimne, je pozornost, jakou mu všichni věnují. Říká se, že je to tím, že zde opravdu moc bělochů nebývá a také se říká, že jak zde žije tak velké množství lidí, tak lidé ztrácí pojem o čemsi, čemu my říkáme diskrétní hranice. Tedy vzdálenost, kterou si přirozeně udržuji od ostatních lidí. Výsledkem je, že se stáváme středem pozornosti naprosto kdekoliv, kde se ocitneme. Při chůzi po silnici se ohlídne úplně každý, dokonce i řidiči taxíku a rikšáci. Každou chvilku pozorujeme, jak se několik cyklorikš zamotá a srazí při úpěnlivém pozorování dvou cizinců.

Úplně šílená situace je, když se nedej bože zastavíme a něco si chceme prohlídnout či vyfotit. Okamžitě se utvoří kruh odhadem deseti řad lidí s tím, že ti nejbližší jsou tak 20 centimetrů od nás. Všichni pozorují co my budeme dělat. Bangladéšané jsou celkem malí lidé a tak dobře vidí i ti ze zadních řad. Taková pozornost ohromí a poněkud rozkoncentruje i silnější povahy a najít si cestu z davového sevření také není jednoduché.

Focení se stává jakýmsi lovem momentek, jakmile vytáhnete aparát kolemjdoucí okamžitě zbystří a všichni vlezou do záběru. Výsledkem je další, ovšem výborná, fotografie davu. Přesto jsou lidé velice příjemní. Čumí s úsměvem, kdyžto Indové čumí tak jakoby divně.