Hlavní atrakcí Dháky je samozřejmě řeka. Je poněkud obtížné se k ní dostat, protože břehy jsou plné lodí a tvoří neprůhlednou a neprůchodnou clonu. Když se úspěšně dostáváme k přístavu nevěříme vlastním očím. Řeka je doslova plná lodí. Místy to vypadá, že by se dalo přehopsat z jedné strany na druhou. Vidíme stovky malých dřevěných kajáčků, sloužících pro přepravu lidí z jedné strany řeky na druhou. Tvoří prakticky nepřerušenou linii lodí na několika místech řeky. Do toho po proudu a proti jezdí velké i malé nákladní lodě. Dokonce i ohromné námořní koráby, dopravní parníky a lodě všech typů. Malé kajaky se s nimi spojují, něco překládají a zase plují dál. Malé nákladní lodě jsou plné, že nad vodu ční pouze kabinka, na které sedí kormidelník a ovládá ohromné pádlo. Na druhé straně řeky je hradba ohromných námořních lodí, které zde kotví nalepeny jedna na druhou.

Každá loď je unikátní. Nacházíme místo s příjemným výhledem, kde máme trošku klidu. Vydržíme pozorovat řeku hodiny. Je to nekonečný mumraj lodí a směsice zvuků. V přístavu platíme kormidelníkovy za hodinovou plavbu na dřevěném kajaku. Užíváme západ slunka. Voda je zatraceně špinavá, ale není divu. Plavba je bezvadná, další den ji opakujeme a plujeme ještě dál.

Počasí se vydařilo. Objednáváme plavbu raketou, jak se jmenuje místní kolesový parník, do města Khulna. Plavba by měla trvat něco kolem třiceti hodin. Chvíli trvá, než najdeme kancelář schovanou na střeše budovy nedaleko přístavu.

V národním muzeu je asi stovka modelů lodí, dokumentujících skutečné dřevěné loďky plující po bangladéšských řekách. Zde v Dháce jich je jenom pár, ostatní jsou nákladní lodě a parníky.