Bangladéš - první dojmy

Cestou ze Shielongu projíždíme oblast zvanou Čerápundží, která je údajně nejdeštivějším místem na zemi. A taky že jo, během dvou hodin, kdy projíždíme v autobuse, spadne dobrých několik decimetrů vody. Průtrž, že není vidět na deset metrů se naštěstí těsně před hranicemi zastaví, a nám se otevírá rozhled do nekonečné roviny plné vodních ploch, řek a kanálů. Před námi je Bangladéš.

Muslimská země odtržená spolu s Pákistánem od Indie a poté v sedmdesátých letech od Pákistánu. Jedna z nejchudších a nejlidnatějších zemí světa. Země, kde řeka zabírá přes třicet procent celkové plochy. Země úplně plochá, kde kámen patří k nejcennějším surovinám. Země, kde každoroční záplavy způsobí nesmírné katastrofy.

Přijíždíme s velkými obavami a netušíme co nás čeká. Monzun klepe na dveře a my možná budeme muset zemi jenom rychle projet abychom neuvízli ve vodním sevření.

Hranice patří mezi ty, kam cizinec často nezavítá. Vyplňujeme nekonečné množství formulářů a celníci nám trpělivě vysvětlují na co který je potřeba. Aby chvíle lépe utíkala, pouští nám něco z bangladéšské klasické i moderní muziky a vykládají spoustu věcí. Prohlížím jejich záznamy a nacházím posledního Evropana, který tudy prošel před více jak měsícem. Ještě si nechávám rozměnit a stíháme náhodný autobus.