Víza

Egyptská víza nejsou v současnosti žádný problém, stačí v Praze na ambasádě vyplnit žádost, zaplatit asi 700 Kč a počkat si tři dny na vyřízení. Jestli se dá vízum pořídit i na letišti nevím, někde jsem slyšel, že ano, ale je to prý dost náladová záležitost.

Doprava

V celém Egyptě je poměrně dobrá síť autobusové dopravy, ceny jsou něco kolem 1Kč za 2km. Autobusy jezdí i na větší vzdálenosti poměrně často (interval dvě až čtyři hodiny) a jsou poměrně pohodlné. Problémy s lístky jsme nikde neměli.
O něco levnější je vlaková doprava. Osmset kilometrů první třídou nás vyšlo se studentskou kartou na 280 Kč. (normální cena je asi 400Kč) Vlaky jsou pohodlné se spoustou místa na nohy, ale poněkud pomalé. (cesta z Káhiry do Asuánu trvala 14 hodin). Taky vznikají poměrně velké problémy s kupováním jízdenek, alespoň pro cizince (viz deník).
V Asuánu jsme si najali malou plachetničku (feluku) na celý den a noc. Cena se snídaní, obědem a večeří byla 9 USD, což je pohoda, i když jsme ujeli jenom 30km. Ale o vzdálenost příliš nešlo.

Jídlo

Jídlo je jako v každé arabské zemi trošičku oříšek. Na první pohled mají v Egyptě docela dobrý výběr všeho možného. Chuťově je to ale všechno skoro stejné. Většinou jsme jedli klasické švarmy na ulicích. Sice je balí do jakýchsi sladkých housek, což není zrovna nejlepší, ale zvykli jsme si. Také jsme hodně jedli felafely, které tady byly výrazně levnější. Jenže někde je nedělali dobrý na žaludek.
Zajímavostí byla jakási šlichta tvořená smícháním rýže, těstovin a čočky s omáčkou. Dobrý to tedy moc nebylo, ale na trávení to zaručeně působilo nejlépe.
Problémy se zažíváním měli akorát Bohouš s Lenkou. Já s Jiříkem jsme zkoušeli kombinace všech druhů jídel, ale asi je náš organismus ještě navyklí z Íránu a tak ho nic nerozházelo.
Egyptský čaj je docela dobrý, řekl bych že lepší než v Íránu, ale s tureckým se pořád nedá srovnávat. Jenom je potřeba si v některých luxusních čajovnách ohlídat, aby vám nepřinesly pytlíkový lipton.

Lidé

Lidé mě rozhodně mile překvapili. Turisti neturisti, všude jsou lidé veselí, přátelští a pohostinní. Obvykle jsme si našli v každém městě několik přátel, kteří nás zvali na čajík a na pokec. V Asuánu nás dokonce místní mladíci pozvali do nějaké tělocvičny na voljebal.
Horší to bylo ale v blízkosti památek. Vždycky si nás někdo odchytl a ukazoval nám něco co jsme už dávno viděli, zdržoval nás, a pak od nás chtěl bakšiš. Jinde se zase pořád motali hlídači před objektivem a snažili se nepřirozeně pózovat před něčím co jsem se snažil marně vyfotografovat. Takoví samozřejmě nic nedostali. Problémy ale nikdy nebyly.

Bazar

Bazary tvoří živé centrum každého města. Nejlepší bazary jsou asi na jihu Egypta v Asuánu a v Luxoru. Lze tu totiž úžasně smlouvat a lidé jsou veselejší a povídavější než v Káhiře. Vzhledově je asi nejhezčí káhirský bazar Khan el Khalilí, ale nákupy za mnoho nestojí.
Obecně lze říci, že celý Egypt je jedna rodina, když to přeženu, tak můžete i v pekárně nakupovat koberce. Pokud totiž někdo nemá to co zrovna sháníte, zaběhne k sousedovi a přinese to, jenom abyste nakoupili u něj.

Nocování

V Egyptě se nedá nocovat na divoko. Existuje zde pouze několik kempů, ale ty jsme nenavštívili. Kupodivu ve městech není ani mnoho veřejných parků a zahrad, kde by si člověk mohl v klidu sednout či lehnout.
Ubytování v hotelu je v pohodě, mimo sezónu zaplatíte za velmi slušný hotel se snídaní 2USD na osobu. Starat se také o nic nemusíte, protože města jsou obvykle plná naháněčů a ti se postarají za vás.

Památky

Na památky jezdí v Egyptě každý, není proto nutné dodávat, že klid na nich až na výjimky nenajdete.
Vstupné obvykle není příliš vysoké, ale platí se za každou blbost. Chci říct, že jdete-li na pyramidy, zaplatíte vstup do areálu, pak do každé pyramidy zvlášť, do muzea zvlášť a potom to může nepříjemně naskákat. Studenti mají všude vstup poloviční. Zavírací doba je obvykle v 16:00, jediná výjimka byla v chrámu v Luxoru, kde se konají i večerní prohlídky a tak vás vyženou až v devět.

Bezpečnost

Vzhledem k tomu, že od nástupu prezidenta Mubaraka je v Egyptě vyhlášen výjimečný stav, jsou v této zemi různá zvláštní bezpečnostní opatření. Mezi ně patří především kontrola cestujících a případné jejich nevpuštění do oblasti mezi Káhirou a Luxorem. Údajně se zde vyskytují různé militantní skupiny, které vláda zřejmě nemá pevně pod kontrolou. Průjezd této oblasti je proto turistům doporučován vlakem nebo lodí. O ozbrojených doprovodech autobusů různých cestovek jsem sice ledacos slyše, ale s ničím jsem se nesetkal. Všude jinde je vzhledem k značnému množství strážníků se samopaly zřejmě bezpečno, my jsme se alespoň nesetkali ani s náznakem čehokoliv podezřelého.
Uzavíraná oblast je také mezi Asuánem a Abú Simbelem. Zřejmě zde kontrolují imigraci lidí ze Súdánu (či naopak?) a tak jsme museli do Abú Simbelu jet s ohromnou kolonou autobusů a minibusů a nesměli jsme ani zastavil na pár minut u cesty (prý by nás někdo mohl vidět a řidič by měl nepříjemnosti).
Co se zlodějů týče, bude na tom Egypt asi podobně jako jakákoliv jiná arabská země - tj. nekrade se, ale turista platí víc.