Ázerbajdžánský národ je velice příbuzný tureckému. Je sice stejně jako jeho sousedi poznamenaný sovětskou nadvládou ale pokrevní příbuznost s Turky se nedá přehlédnout. Ázerbajdžánský a Turecký jazyk (též z Íránského Ázerbajdžánu) si je podobný asi jako Čeština s Polštinou. Stačí umět pár základních slov a číslovky a poznáte, že rozumíte v obou zemích stejně. Ázerbajdžánci sami tvrdí, že sledování Tureckých filmů jim nedělá příliš velké problémy. Podobnost je také v národních jídlech a zvycích spojených s pitím čaje. Kromě ceny se Turecký čaj od Ázerbajdžánského prakticky neliší, dokonce i skleničky s podtácky jsou stejné. Vysedávání v čajovnách je velmi populární a čas v obou zemích krátí podobné hry jako např. Okey nebo Karty.

Jídlo a pití

Co se jídel týče je v Ázerbajdžánu na výběr obohacená kombinace tureckých a íránských jídel. Velmi oblíbené je tzv. Piti, což je masová bašta v hrníčku. Jedná se o nejhorší kusy masa vyvařené s bramborem a nějakou zeleninou v kovovém hrníčku. V něm se to poté rozmělní specielním žďuchadlem, voda se nalije do misky a sní jako polévka, tuhý zbytek se jí přímo z hrníčku zvlášť (též v Íránu). Další specialitou jsou Dolmy, což je mleté maso zabalené do vinného listu (též v Turecku). Kebaby a různé sendviče jsou na každém rohu a dokonce se v Baku vyskytují šejkaři. Pouze limonádu zamzam se nám nepodařilo najít.

Doprava

Doprava je poměrně jednoduchá. Autobusy jezdí prakticky všude, ale málo. MHD je tradičně nepřehledné, a několikrát se nám stalo, že jsme byli odvezeni jinam, než jsme chtěli. Zato je veškerá motorová doprava až směšně levná, protože litr nafty vyjde cca na 3,-Kč. Díky tomu také mohou taxikáři směle konkurovat meziměstským autobusům. Skvěle fungují takzvané share-taxi. Což je taxík, který jede v okamžiku, kdy se najde dostatečný počet lidí, tedy čtyři, a cena je jen o pár procent vyšší než autobus. (konkrétně viz ceny)

Památky

Památky jsou v Ázerbajdžánu poměrně drahé. Nepříjemné je dvojí vstupné pro turisty, které zvláště v muzeích dosahuje až desetinásobku normální ceny a nesmlouvá se.

Ubytování

Ubytování je v porovnání s Gruzií a Arménií na mnohem lepší úrovni a je možné ve většině měst najít hotel v cenové kategorii únosné pro baťůžkáře. (viz ceny) Většinou se jedná o velké hotely ze sovětské éry, ale zde naštěstí platí, že čím více je hotel zašlý stářím tím je také levnější (na rozdíl od Arménie, kde se drží cena vysoko a hotely jsou prázdné)

Víza

Víza do Ázerbajdžánu se vydávají pouze na letišti v Baku a na příslušných zastupitelstvích Ázerbajdžánu. Pro Českou republiku je nejbližší zastupitelství ve Vídni. My jsme víza pořizovali na ambasádě ve Tbilisi. Na hranicích vízum získat NELZE! Cena za tranzitní vízum je 20 USD a na toto vízum je možné v Ázerbajdžánu být 5 dní. Pro vydání tohoto víza je nutné mít již v pase vízum výstupní země (pokud je potřeba).

Hranice

Pozemní hranice jsou poměrně komplikované. Je potřeba projít přes mnoho celních kontrol, doktora a zběžnou kontrolu zavazadel. Hranice zavírají kolem šesté večer. S tímto jsme sami měli dost problém, protože jsme přijeli o půl hodiny později a další den už nám měly vypršet víza. Až po dlouhém přemlouvání celníků, se nám podařilo si zajistit, že nás ještě ráno pustí a nevrátí nás zpět do Baku. Na druhou stranu si cizinců poměrně váží a jsou na ně výrazně milejší než na vlastní. Každý Ázerbajdžánec musel vkládat do pasu pozornost pro celníka, kdyžto po nás nikdo nic nechtěl. Při kontrole věcí je potřeba prokázat, že navezete žádné písemnosti či mapy z Arménie. Ázerbajdžánci jsou velice hákliví na vše kolem Náhorního Karabachu. A tak mi museli vyškubnout pár stránek o historii této oblasti z Lonely Planet. Jinak na hranicích žádný problém nebyl.