Když přijedete do Gruzie, všichni vám tvrdí, ať do Arménie nejezdíte, tam nic zajímavého není a lidé tam nejsou dobří a v Azerbajdžánu jakbysmet. V Gruzii je to nejlepší, lidé jsou pohostinní a velice přátelští.
V Arménii zase tvrdí, že v Gruzii jsou krásná místa, míní tím ale oblasti, kde žijí Arméni, a že Gruzíni nejsou špatní, ale tak pohostinní jako oni rozhodně nejsou. A Azerbajdžán? To jsou jenom samí teroristi a ať tam vůbec nejezdíme, je to tam hrozný.
Azerbajdžánci naopak říkají, že Arménie není co bývala, a že z nějakého důvodu se k nim Arméni chovají nepřátelsky, a cítí křivdu. Gruzíni jsou o moc lepší, ale nikdy vám nepomohou a nejsou ochotní tak jako oni sami.

Tak co si z toho vybrat? Podle vlastních zkušeností jsou si všichni tři národy až neobvykle podobné, všichni obyvatelé jsou poznamenaní sovětskou kulturou a všichni jsou stejně přátelští a pohostinní. Jediná faktická změna je víra, kdy zpěv a malby Gruzínských kostelů se promění v jednodušší a méně živé kostely Arménské odpovídající Arménské církvi. V Azerbajdžánu pak zmizí úplně a nahradí je skromné mešity. Ještě větší změna je v jídle a pití. V Gruzii mají na každém rohu sýrové chačapuri, ty v Arménii vystřídají různé druhy šašlíků a v Azerbajdžánu tzv Pity, což je masová směs v hrníčku. Čajová kultura spolu s hrami končí s hranicemi Azerbajdžánu a v Gruzii a Arménii se pije především Káva. Všechny tři země mají vlastní jazyky i vlastní písma, lidé hovoří rusky a životní úroveň sepříliš neliší.

Víza

Situace se poslední dobou velmi zlepšila a víza je možné bez problémů zakoupit na hranici za 30USD na 21 dní. (léto 2005) Prodlužování prý bývá náročné, nevím. Každopádně za překročení platnosti se zaplatí poplatek 3USD za den anic se prý neřeší.

Hranice

Co se hranic týče, má to Arménie těžké. S Azerbajdžánem válčí o oblast Náhorního Karabachu a s Tureckem má napjaté vztahy kvůli genocidě odjakživa. Navštívit Arménii po zemi je tedy možné pouze z Gruzie anebo přes kratičkou hranici s Íránem. O Íránský hranici žádné informace nemám, ale s Gruzií problémy nejsou. Místní pašují všechno co se dá, ale cizinců si nikdo nevšímá.

Peníze

Oficiální měnou je Arménský Dram. Vyměnit si dolary není problém, směnáren s prakticky stejným kurzem je v každém lidnatějším místě jako much. O ceny se nesmlouvá. Jediní, kdo nám trošku slevili, byli taxikáři. Obecně je Arménie velice levná země. Horší je ale situace s turistickým průmyslem, neboť všechno co je určeno pro turisty jako třeba pohledy, suvenýry, hotely či restaurace má automaticky cenu na evropské úrovni. Pokud se ale člověk těmto pastím vyhne, může v  Arménii cestovat velice levně. Nám stačilo 90USD na tři týdny pobytu a cestování na osobu.

Doprava

Veřejná doprava v podobě autobusů a marshrutek (to jsou minibusy) jezdí prakticky všude, přestože nová i starší edice průvodce Lonely planet tvrdí opak. Problém je pouze se zjištěním odkud autobus jede, protože výjezdních uzlů či autobusáků jevšude velmi mnoho. A tak když na autobusáku všichni tvrdí, že dnes nic nepojede, klidně za rohem nebo za dvěma stojí bus, který hodlá jet za půl hoďky, jenom se člověk musí pořád doptávat. Autobusy nejsou příliš drahé a vzdálenosti v  Arménii jsou malé, tak cestování tvoří pouze zanedbatelnou položku v rozpočtu.
Kromě busů je také možno použít vlak. Ten jezdí na trase mezi Jerevanem a Tbilisi jednou denně a objíždí velmi pomalu celou Arménii. Další funkční trať je z Jerevanu na sever k jezeru Sevan.
Městská hromadná doprava je v každém městě. V Jerevanu bývají autobusy neuvěřitelně plné a často ani nezastavují. Kromě nich je v Jerevanu také sovětské metro. Na jedné a půl lince jezdí kraťoučké vlaky se dvěma vagóny.
Co se taxíků týče, cena dost závisí na tom, jestli jezdí na benzín nebo na plyn. Z vnějšku to není možné poznat, ale mnoho aut má v kufru zabudované plynové bomby a můžou pak jet za poloviční cenu. (více viz ceny)

Jídlo, pití

Arménská kuchyně nabízí několik hlavních specialit. Co se chleba týče, velmi rozšířený je tzv. lavaš, je to obdoba arabských placek, peče se to přilepené na stěnách pece a skladuje se to třeba rok v suché podobě. Před podáváním se to navlhčí, čímž placka změkne. Velmi dobré jsou arménské šašliky, nebo-li kousky masa na tyči opečené nad ohněm. Kromě nich je možné si dát kebab, který se podává v mleté podobě připomínající jakési podélné karbanátky. V Urartské nížině a u jezera Sevan jsou velmi levné a chutné ryby. Tyto jídla tvoří hlavní náplně jídelníčku těch nejběžnějších restaurací. Kromě toho jsme se setkali s lečem v podobě jakési amolety.
V každém obchodě je možné koupit vážené sušenky a bonbóny. Bonbóny slouží také jako sladidlo ke kávě. Ta se vaří spolu s vodou ve specielním plechovým kalíšku a pak se přelije do hrnku. Čaj se prakticky nepije. Velmi oblíbené jsou arménské limonády, které se vyrábí asi v deseti příchutích včetně hrušky nebo ostružiny. Chutnají nezvykle chemicky a jsou děsně levné. V Arménii se také vaří pivo, my jsme se setkávali se značkou Killikia a celkem chutnala. Arménské víno je vyhlášené a chutná velmi sladce, podobně jako portské. Ceny za potraviny nejsou vysoké. Zeleninu a ovoce je možné koupit na každém rohu a jsou prakticky za babku. Pekárna je v každé vesnici a s pečivem také není problém. Horší je to se sýry a mlékem. Na vesnicích má totiž každý svůj domácí a v obchodech nejsou potřeba. V Jerevanu je možné najít normální supermarkety se všemi druhy potravin. Trošku dražší jsou šašliky a kebaby. V restauracích se navíc platí povinné dížko 10%z ceny jídla, které se připočítává až na závěr. S vracením drobných si nikdo hlavu moc neláme.
Co se lihovin týče, tak v každé domácnosti se najde nějaká ta lahvinka domácí tutovky. Sílu má podobnou jako slivovice a tutovka se jí říká podlé arménského slova "tut" což znamená moruše, ze kterých se také pálí.

Lidé

Co se lidí týče, naše zážitky jsou trošku rozporuplné. Na jedné straně jsme potkali senzační lidi, kteří nás zvali na jídlo i pití, pomohli nám a ukazovali nám všechno možné, na druhé straně jsme potkávali docela dost lidí, kteří chtěli vytěžit peníze na tom, že jsme turisti. A velmi se divili, proč nechceme zaplatit pětkrát více než místní, když Britové či Francouzi tolik klidně platí a nevadí jim to .Inu turistika se tu již probouzí a každý se snaží vytěžit co se dá. V podstatě se v Arménii nesmlouvá, ale v okamžiku, kdy jsme si cenu nedomluvili dopředu, byla o nějaké procento vyšší než bylo obvyklé.
Druhá věc, které jsem si všiml, byla jejich ohromná hrdost a bojovnost. Ne, že by se to projevovalo na ulici, ale často, když jsme zabrousili do politických témat, zvláště když přišla řeč na Náhorní Karabach, velmi se rozohnili, a vykládali, že všechny Azerbajdžánce vyženou až do moře a podobně.

Nocování

V Arménii je možné najít mnoho starých polorozpadlých prázdných sovětských hotelů, kam se člověk pomalu bojí vkročit, ale za které chce jejich majitel neuvěřitelné sumy od 40 USD výše. O něco levnější je ubytování v privátu, špatně se hledá a je potřeba využít nějaké agentury nebo turistické kanceláře. Nejlevnější jsme viděli v Jerevanu za 9 USD na osobu bez sprchy. V menších městech se občas dá najít i něco levnějšího. Hotel ve městě Goris jsme usmlouvali na 6USD za dvě osoby. Ale je to spíše výjimka.
Není ale problém si postavit stan kdekoliv v přírodě a přenocovat. Párkrát jsme také oslovili místní, jestli nás nenechají stanovat u  nic na pozemku a oni nás nechali. Takže díky předraženým hotelům jsme vlastně za ubytování velmi ušetřili, ovšem na úkor hygieny.

Památky

Hlavními památkami v Arménii jsou kláštery a kostely ze 6. až 12. století. Protože se jedná o církevní stavby, nevybírá se žádné vstupné a jsou poměrně slušně udržovány. U většiny z nich žije mnich a provozuje křtiny a obětní rituály. Všechny kostely jsou plné arménských turistů, kteří nechávají uvnitř hořet svíce, více se ale o kostel nezajímají. Hlavně holdují kultu focení a dohlížejí, abyse všichni vyfotili před každým alespoň trošku zajímavějším místem. Okolí památek je často využíváno pro oblíbené pikniky a je v něm často bordel a smrad.
Nekřesťanské památky vyžadují mírné vstupné, ale jediná taková atrakce byla v Garni, kde po nás nakonec žádné peníze nechtěli. Poměrně vysoké vstupné se platí do muzeí v Jerevanu.

Bezpečnost

Přestože Arménie je ve válečném stavu prakticky se dvěmi svými sousedy - Tureckem a Azerbajdžánem, nehrozí turistům žádné větší nebezpečí. Dokonce ani podle stránek ministerstva zahraničních věcí. Jižní hranici údajně pomáhá hlídat ruská armáda a Arménci hlídají Náhorní Karabach, který je v současnosti pod kontrolou Arménie a je možné se jet podívat do Stepanakertu. Některé pohraniční oblasti jsou dosud zaminované, ale tam běžného návštěvníka nepouští. Arménci také vydávají všechny mapy tak aby bylo jasně patrné, že Karabach patří jedině k nim. Většina světových zemí ale uznává Azerbajdžánskou verzi, tedy že Karabach patří k němu i když to tak momentálně fakticky není.
Osobně jsme se nesetkali s žádným bezpečnostním problémem, jediné co narušovalo náš pobyt byl nedostatek hygieny. Neboť voda byla i  v hotelech spíše vzácností a většina zajímavějších míst v zemi byla díky piknikům proměněna v cosi spíše připomínajícího skládku.